Rozvody a rozchody mohou zkomplikovat vztahy v rodině. Obvykle neovlivní pouze samotné aktéry vztahu, ale i širší rodinu a okolí. Pokud se rodiče neshodnou, musí o tom, komu budou děti svěřeny do péče, rozhodnout soud. A co babičky a dědečkové? Mají právo vidět svá vnoučata? I na tyto otázky odpoví článek právničky Petry Andresové.
O své děti se mají primárně starat rodiče. Při jejich případném rozchodu by měli mít oba stejná práva. Problém může nastat, když se například jeden z rodičů s dítětem odstěhuje nebo zkrátka jen odmítne, aby se vídalo s dalšími příbuznými či blízkými.
Vedle styku s rodiči zákon pamatuje i na styk dítěte s dalšími osobami.
Kdo má právo stýkat se s dítětem?
Vedle styku s rodiči zákon pamatuje i na styk dítěte s dalšími osobami. Důvod je ten, že by dítě mělo trpět rozchodem svých rodičů co nejméně. Nemělo by být odtrženo od lidí, které má rádo a se kterými je zvyklé pobývat. A o koho se může jednat? Na to jsme se zeptali advokátky Veroniky Jansové.
„Problematika styku s dítětem je řešena v § 927 občanského zákoníku. Doslova je zde uvedeno, že právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné, ať už blízce či vzdáleně. Může se jednat také o osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami znamenal újmu,“ uvedla Jansová.
V praxi to znamená, že se nemusí jednat pouze o prarodiče, byť to je zřejmě ta nejčastější varianta. Zákon přiznává právo na styk s dítětem i osobám, které s dítětem v žádném příbuzenském vztahu nejsou. Jde o lidi, se kterými má dítě vytvořený blízký vztah a u nichž by přerušení vídání se vnímalo dítě úkorně. Typicky se může jednat například o partnera či partnerku rodiče.
Podmínky styku s dítětem
- osoba příbuzná s dítětem
- nebo osoba dítěti společensky blízká
- citový vztah, který není pouze přechodný
- hrozící újma při zamezení styku
Jak postupovat?
V ideálním případě se spolu lidé dokáží domluvit a stanovit si pravidla. Pokud se domluva nezdaří, pak nezbývá než obrátit se na soud.
V případě, že se například prarodiče rozhodnou jít soudní cestou, musí podat návrh na soud, v jehož obvodě dítě bydlí. Účastníky řízení nebudou pouze oni, ale i dítě a rodiče dítěte. Soudu musí předložit důkaz o tom, že se jedná opravdu o prarodiče, což může být například rodný list. Soud pak v rámci důkazního řízení zkoumá, zda mezi prarodiči existuje citová vazba a zda je nařízení styku v nejlepším zájmu dítěte. Někdy se stane, že citová vazba je již v důsledku dlouhého odloučení oslabena. V tomto případě pak soud zkoumá, jestli je ji možné obnovit.
„V rámci důkazního řízení soud vyslechne navrhovatele – v tomto případě prarodiče, poté rodiče a je-li dítě schopno vyjádřit svůj názor, tak i jeho,“ vysvětluje Jansová. „V některých případech může soud nařídit vyhotovení znaleckého posudku, což jednání obvykle prodlouží i v řádu měsíců,“ doplňuje.
Někdy se stane, že citová vazba je již v důsledku dlouhého odloučení oslabena. V tomto případě pak soud zkoumá, jestli je ji možné obnovit.
Výsledek
V případě, že soud zhodnotí, že jsou splněny všechny podmínky pro styk prarodičů či jiných blízkých osob s dítětem, vydá rozsudek, ve kterém jednoznačně stanoví rozsah styku.
Může to být v řádu hodin či dnů v týdnu, ale například i delší časový úsek v období prázdnin.
„Nemusí se ani jednat o situaci, kdy se rodiče rozchází, stačí, když jeden či oba z rodičů brání pro své osobní spory dítěti ve styku s prarodiči,“ upozorňuje Jansová.
Rada na závěr
Veškeré soudní spory o děti jsou časově, a zejména psychicky náročné pro jejich účastníky. Dalo by se říci, že na konci takovýchto sporů není vítězů. Je-li alespoň malá vůle, snažte se vždy zkusit domluvit nebo využít například soudní mediace, která by mohla vést ke konsenzu.
Autor: Petra Andresová
Foto: Georgijevic | Canva.com