Rok 2023 bude bezpochyby odrazem hospodářských změn, které otřásly rokem předchozím. Čeká nás období plné nejistot. Rozhodující bude, nakolik jsme na něj připraveni a jak se s ním vypořádáme. Stojíme na samém konci ekonomického cyklu. Konjuktura je pryč a nejen větší či menší věřitelé, ale i dlužníci naplno pociťují dopady vysoké inflace, cen energií, nedostatku klíčových vstupů nebo deficitu v zahraničním obchodě.
Vedle ekonomických problémů postihujících světové trhy a vedoucích k recesi čelíme destrukci pojmů, pod nimiž jsme vnímali současný svět. Ruská anexe Ukrajiny a související geopolitické napětí či mnohovrstevnaté důsledky pandemie velmi negativně ovlivnily globální ekonomiku. Vlády se kvůli tomu ještě více zadlužují a rostou státní dluhy. Poznamenán je i soukromý sektor, zejména v odvětvích, které covid-19 zasáhl nejvýznamněji – cestovní ruch a ubytování nebo kultura. I když se průmyslová produkce, která je pro Česko klíčová, vzpamatovává z pandemie poměrně zdařile, limitují ji narušené dodavatelsko-odběratelské vztahy. Chybějí součástky a suroviny. Pro většinu společností a podnikatelů jsou tyto transformační procesy v ekonomice zatěžující. Rostou jim náklady a tyto subjekty v pozici věřitelů se samy často dostávají do finanční tísně kvůli druhotné platební neschopnosti. Narážejí přitom na strasti spojené s vymahatelností práva.
Rok 2022 bohužel k lepší vymahatelnosti a platební morálce nepřispěl. Zásada, že dluhy se mají platit, se zakymácela pod dvěma turnusy Milostivého léta. Měly umožnit občanům, aby se zbavili svých neřešených dluhů vůči státu, krajům a obcím. Na situaci neplatičů toho však ani jedna z těchto údajně mimořádných akcí příliš nezměnila. Zájem byl pramalý. Naopak mnoho se změnilo na postoji řádně splácejících dlužníků. Zpochybnila se totiž jejich snaha vyřešit své závazky vlastním aktivním přístupem. Začali shledávat, že nemají důvod stavět se ke svým dluhům čestně a že výhodnější strategie může spočívat v nečinnosti, ve vyčkávání na výhodnější podmínky. Ve výsledku jsme se stali svědky toho, jak se z prostředků, které dárci i města věnovali za účelem Milostivého léta charitativním organizacím, hradily exekuce vzniklé například kvůli krádeži v obchodě, výtržnictví v opilectví nebo za rychlou jízdu v obci. Měl být toto výsledek snahy pomoct zadluženým? A jak budou vypadat další kroky, které přijdou v roce 2023 a jejichž cílem je také pomáhat lidem s finančními problémy?
Obávám se, že ani další noviny naplánované na rok 2023 nevnesou do situace věřitelů naději. Podstatná bude především podoba, v jaké se přijme novela insolvenčního zákona. Na stole je nyní návrh, který volá po tříletém oddlužení se zcela minimálními požadavky na výši splaceného dluhu. Rychlooddlužení by se mělo umožnit podnikatelům a nad rámec toho, co požaduje evropská směrnice, i fyzickým osobám. Výtěžnost se propadne na tristních 5 až 10 procent. Kromě toho budou nároky věřitelů ještě hůře dosažitelné kvůli změnám ve srážkách z příjmů, resp. kvůli navyšování nezabavitelné částky. Potíže to může znamenat hlavně pro drobnější věřitele, pro něž byly měsíční splátky formou nenahraditelného pravidelného příjmu. Ani pro dlužníky ovšem nejsou nižší srážky jednoznačnou výhrou. Povinný se nachází v exekuci déle a vystavuje se riziku invazivnějších způsobů provedení exekuce.
V novém roce také začne zastavování bezvýsledných exekucí. Jako kritérium bezvýslednosti byla stanovena šestiletá lhůta, během níž se nedaří pohledávku uspokojovat. Jak ale vidíme v praxi, mnoho řízení se úspěšně rozběhne až po několika letech. Dojde na ně řada ve srážkách z příjmu nebo dlužník zdědí postižitelný majetek. Tento rok tedy opravdu nebude jednoduchý. Recept na snadnou adaptaci na nové podmínky a dosud neznámou podobu rizik přitom neexistuje. Věřitelé, podnikatelé, investoři, obchodníci – ti všichni se nyní budou muset přizpůsobovat zcela novým situacím a modelovat jejich řešení tak, aby toto nesnadné období přestáli.
Komentář vyšel v Top finance, speciální příloze časopisu Bankovnictví, na straně 39.
10. 1. 2023