Trestní stíhání probíhá takzvaně z úřední povinnosti. To znamená, že jakýkoliv spáchaný trestný čin musí být vyšetřován. Existují však i výjimky. Přečtěte si, v jakých případech musí k vyšetřování udělit souhlas poškozený.
Zákonná úprava
Problematiku trestního stíhání, k němuž je vyžadován souhlas poškozeného, upravuje § 163 trestního řádu. Jedná se o specifický institut, v němž zákon upřednostňuje ochranu soukromého života poškozeného před stíháním a odsouzením pachatele. Tato možnost je dána pouze u určitých trestných činů. Podmínkou zároveň je, že mezi poškozeným a pachatelem musí existovat blízký vztah. Pokud v takových případech poškozený souhlas neudělí, nelze trestní stíhání podezřelého zahájit ani v něm nelze pokračovat.
Pokud je pachatel pro poškozeného tzv. osobou blízkou, lze u vyjmenovaných trestných čin zahájit jeho trestní stíhání (nebo v něm pokračovat), pouze pokud s tím poškozený výslovně souhlasí.
Koho se to týká?
Jednoduše řečeno těch pachatelů, kteří jsou vůči poškozenému v postavení osoby blízké. Osoba blízká je příbuzný v přímém pokolení (tedy každý potomek nebo předek), sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner nebo druh. Pokud je tedy pachatel s poškozeným v některém z těchto vztahů, je možné zahájit jeho trestní stíhání (nebo v něm pokračovat), pouze pokud s tím poškozený výslovně souhlasí.
Jakých trestných činů se to týká?
Samozřejmě není možné, aby se dané opatření týkalo jakékoliv trestné činnosti. Zákon tento přístup umožňuje pouze u níže vyjmenovaných trestných činů:
- ublížení na zdraví, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti
- neposkytnutí pomoci a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku
- ohrožení pohlavní nemocí
- omezování osobní svobody, vydírání a porušování domovní svobody
- poškození cizích práv, porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí
- sexuální nátlak
- krádež, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru
- podvod, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, lichva
- zatajení věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, poškození věřitele, poškození cizí věci
- nebezpečné vyhrožování a nebezpečné pronásledování
Speciálním případem je znásilnění. Ani tady nelze trestní stíhání bez souhlasu poškozené osoby zahájit. Rozdíl je ovšem v tom, že “ochrana” nedopadá na všechny pachatele v postavení osoby blízké. U znáslinění je souhlas poškozené osoby vyžadován pouze pokud se činu dopustil manžel, partner nebo druh.
Kdy souhlas není nutný?
Občas mohou nastat situace, kdy bývá trestní stíhání zahájeno i bez souhlasu, a to i přesto, že byly splněny výše uvedené podmínky.
Souhlasu není třeba, když:
- byla trestným činem způsobena smrt,
- poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo byla tato jeho způsobilost omezena,
- poškozeným je osoba mladší 15 let,
- je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
Pokud poškozený souhlas s trestním stíháním udělil, může si své rozhodnutí rozmyslet až do řízení před odvolacím soudem. Pokud ale poškozený souhlas s trestním stíháním jednou odepřel, své rozhodnutí již nemůže vzít nikdy zpět.
Je možné změnit názor?
Poškozený svůj souhlas s trestním stíháním může vzít zpět. Výslovným prohlášením tak může učinit kdykoliv do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě – to znamená během vyšetřování, během hlavního líčení i po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně či během jednání před odvolacím soudem.
Ale pozor! Pokud poškozený udělení souhlasu výslovně odepře, tedy jasně řekne, že souhlas neuděluje, potom už není možné souhlas s trestním stíháním znovu udělit. A to ani v případě, že pachatel přestal být osobou blízkou, typicky třeba po rozvodu.
Dalšími pravidly jsou, že:
- u více poškozených stačí souhlas jen jednoho z nich,
- souhlas musí být určitý a srozumitelný, tedy jasný a nepochybný,
- souhlas není možné dovodit z chování poškozeného k pachateli.
