Zhruba 12 tisíc českých vysokoškoláků si při studiu musí zcela nebo z větší části vydělávat na živobytí. Rodiče je buď podporovat nemohou, nebo nechtějí. Na sociální stipendium ale dosáhne jen zlomek z nich, a to zhruba 800 až 1200 studentů. Čísla vyplynula z analýzy projektu Neviditelní.

Kvůli narůstajícím výdajům na bydlení, jídlo či studijní pomůcky vysokoškolští studenti často balancují na hranici chudoby. Mnohdy se stává, že školu nedokončí a připraví se tak o možnost vykonávat kvalifikovanější a lépe finančně ohodnocenou práci. Ekonomové z Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) vypočítali, že tito lidé ve svém produktivním životě vydělávají v průměru o 114 tisíc ročně méně, než kdyby diplom získali. Zmařené studium vyjde státní kasu v průměru na 296 000 korun za každého studenta, který ze školy předčasně odejde.

Mladí lidé, kteří nemají v rodičích finanční oporu, často musejí dělat kompromisy už při výběru samotného studijního oboru.

„Třebaže bych ráda šla na medicínu, ke které mě to vždy táhlo, vím, že bych školu kvůli její časové náročnosti nezvládla. Musela jsem si proto vybrat školu, která je flexibilnější, abych při ní mohla pracovat. Zároveň jsem také zvažovala, které zaměstnání nevyžaduje několik let trvající praxe a atestace po státnicích, abych začala vydělávat hned po škole i na úkor dlouhodobého kariérního růstu. Šla jsem tedy studovat sociologii,“ popsala ve studii dvacetiletá Aneta.

Epidemie koronaviru studentům situaci ještě zhoršila. Mnozí z nich přišli o brigády a v době online výuky se přestěhovali z kolejí a pronajatých bytů zpátky k rodičům.

„Z oblíbených brigád v oblastech cestovního ruchu a gastronomie, které v posledním roce stagnovaly, museli studenti přestoupit na brigády jiné. Oblíbenou brigádou se stalo doučování dětí na online výuce, ale i jednorázové brigády jako překlady. Bohužel voborech jako je zdravotnictví nebo IT, které by pomocnou sílu potřebovaly během pandemie nejvíce, je potřeba předchozí praxe nebo zkušenosti, kterou běžně studenti nemají,“ vysvětluje Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra.

Sociální stipendia nejsou pro každého

Pro sociálně znevýhodněné studenty existují sociální stipendia. Dosáhne na ně ale jen zhruba 1000 ohrožených vysokoškoláků. A ti se navíc mnohdy potýkají se složitou byrokracií a stigmatizací.

„Pro mnohé studenty je logicky nepříjemná představa, že by jejich spolužáci věděli, že pobírají sociální stipendium. Na některých školách je proces administrativně zdlouhavý, diskomfort přitom s osobními kontakty roste. Žádoucí je proto destigmatizace ze strany vysokých škol i zjednodušení a digitalizace procesu žádosti o sociální stipendium,“ říká Aleš Rod z CETA.

Studenti si půjčky neberou

Dobrou zprávou ale je, že se mladí kvůli studiu nezadlužují a půjčky si většinou neberou. Zatímco v zahraničí je financování studia pomocí úvěru běžné, u nás je poptávka po těchto typech půjček velmi malá. To je způsobeno především tím, že na státních univerzitách se při dodržení stanovené doby studia neplatí školné.

„Kolik studentů se zadlužuje kvůli studii se přesně říct nedá. Krátkodobý nedostatek financí často překlenují pomocí kontokorentu nebo kreditní karty. Dluh pak splatí, když si vydělají na brigádě nebo dostanou peníze od rodiny například k Vánocům,“ řekl pro server Češi v právu Rod.

Odborníci přišli s několika návrhy, jak situaci chudých studentů řešit. Podle nich může stát například zavést spoření na vzdělání s daňovým zvýhodněním, uznání nákladů firmám, které studenty zaměstnávají, a nabízí se také podpora placených stáží pro studenty. V rámci dobročinných aktivit mohou také firmy podporovat nadané studenty ze sociálně slabých rodin.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com