ČAV uspořádala sympozium Princip teritoriality v exekučním řízení

1. 10. 2015

Úprav exekučního řízení už bylo příliš, shodli se jeho účastníci

O zavedení tzv. exekutorské teritoriality, ale i dalších změnách a problémech v exekucích debatovali 17. září 2015 účastníci sympozia Princip teritoriality v exekučním řízení, které v rámci Pražského právnického podzimu pořádala Česká asociace věřitelů. Většina účastníků z řad zákonodárců, akademiků, zástupců právnických profesních komor a dalších oborových uskupení se shodla na tom, že současná přemíra nesystémových úprav exekučnímu řízení neprospívá a jakýmkoli dalším krokům by měla předcházet široká odborná debata. Řada z nich zcela zpochybnila, že by zavedení teritoriality mohlo věřitelům nebo dlužníkům přinést jakákoli pozitiva. Zásadní výhrady pak opakovaně od obou stran zazněly vůči aktuálním návrhům na zavedení místní příslušnosti, které na podzim projedná sněmovna.
Vedle poslaneckého návrhu KSČM byl ostré kritice podroben i mezitím úspěšnější senátní návrh Zdeňka Škromacha (ČSSD), který v uplynulém roce prošel senátním schvalovacím procesem a v létě získal podporu vlády. Kritické postřehy zazněly zejména z úst poslanců Radka Vondráčka (ANO) a Jana Chvojky (ČSSD), který novelu pro její formální nedostatky označil za legislativní anarchii. Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová pak vyjádřila velké výhrady zejména k navrhovaným přechodným ustanovením a krátké legisvakanční lhůtě. K této výtce se připojil i poslanec Marek Černoch (Úsvit), který je jinak výrazným příznivcem teritoriálního principu.
Kromě uvedených návrhů se účastníci zabývali i obecnějšími otázkami exekutorské teritoriality, jejími variantami, výhodami a nevýhodami. Mezi důvody pro zavedení exekutorské teritoriality se nejčastěji opakovala lepší možnost kontroly exekutorských úřadů a zejména pak obnovení jejich nezávislosti. K jejímu narušení došlo podle Daniely Zemanové především v důsledku existenční závislosti některých exekutorů na vybraných věřitelích. V případě rovnoměrného nápadu exekucí, kdy by případy exekutorským úřadům přiděloval soud, by taková závislost nebyla možná. K argumentu nezávislosti se připojil i Tomáš Mottl, soudce Městského soudu v Praze. Potřebu větší kontroly exekutorských úřadů pak v kontextu tragických osudů některých dlužníků zdůraznil i Marek Černoch. Ten zároveň popřel, že by odstranění konkurenčního prostředí mezi exekutory mělo vést k poklesu vymahatelnosti pohledávek, protože exekutoři by podle něj byli i nadále dostatečně motivováni odměnou odvozenou od úspěšně vymožené částky.
Zcela opačný názor vyjádřil ředitel Ústavu práva a právní vědy Luděk Lisse. Podle něj je právě podnikatelský prvek hybným motorem zefektivňování a zkvalitňování služeb exekutorských úřadů, což na příkladu Anglie a Walesu, kde byla působnost exekutorů v roce 2004 rozšířena z menších teritorií na celé území, potvrdil i prezident tamní exekutorské asociace Martin Leyshon. Zavedení teritoriality by podle Lisseho navíc učinilo z exekutorských úřadů skutečné státní úřady v tom nejpejorativnějším slova smyslu, jejichž činnost by se u pohledávek s nižší bonitou či nižší měrou vymožení omezila na formální úkony bez snahy realizovat nepopulární úkony jako mobiliární exekuce. Motivace úřadů by dle jeho názoru byla uspokojena již předem inkasovanou zálohou od věřitele.
Obavy z poklesu vymahatelnosti pohledávek potvrdil také docent Luboš Smrčka z pražské VŠE, který objasnil a obhájil závěry analýzy ekonomických dopadů zavedení teritoriality, kterou na žádost Ministerstva spravedlnosti vypracoval s kolegou Janem Plačkem. Mimo jiné poukázal na velké rozdíly mezi jednotlivými exekutorskými úřady, které se odrážejí i v rozdělení trhu, jenž z 90 procent ovládá pouhá polovina úřadů, zatímco druhá polovina se dělí o zbývajících 10 procent. Zavedení teritoriality by vyžadovalo překonání těchto propastných rozdílů zejména v oblasti personálního a technického zázemí. Na nutnost řešit i tyto zdánlivě podružné problémy provázející případné zavedení teritoriality poukázal také viceprezident Exekutorské komory Vladimír Plášil.
Zástupci exekutorského stavu shodně označili za nejzávažnější současný problém exekučního vymáhání pohledávek narůstající počet tzv. multiexekucí. Podle údajů Exekutorské komory jsou na více než 490 tisíc osob vedeny více než 3 exekuce, u 190 tisíc z nich jde dokonce o více než 10 exekucí. Ty často končí bezvýsledně, přičemž náklady v takovém případě nesou exekutorské úřady. To vede k jejich ekonomické nestabilitě. Podle prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové odstartovalo tento problém rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého exekutoři nemají nárok na náhradu nákladů řízení u bezvýsledných exekucí ze strany věřitelů. Řešením situace by podle ní mohla být tzv. nepravá teritorialita, kdy by veřejnoprávní pohledávky byly vymáhány podle principu místní příslušnosti, komerční pohledávky pak nadále podle současného systému.
Tuto cestu podpořil i poslanec Radek Vondráček. Zároveň však zdůraznil, že nepravou teritorialitu vnímá ryze jako nástroj k ekonomické stabilizaci exekutorských úřadů, nikoli jako krok ke zlepšení situace dlužníků, za který byla doposud vydávána. Podle Vondráčka totiž teritorialita nepřinese dlužníkům žádná pozitiva, ani v podobě domnělého snížení exekučních nákladů, které jsou již nyní zastropovány, ani větší dostupnosti exekutorského úřadu. Ta podle něj v době elektronizace postrádá jakékoli opodstatnění, 40 procent dlužníků navíc stejně pobývá mimo evidované trvalé bydliště. V neposlední řadě pak upozornil potřebu rozlišovat mezi dlužníky z řad fyzických a právnických osob a riziko deformace podnikatelského prostředí v důsledků přijetí plné teritoriality. Potřebu zachování současného stavu pro soukromý sektor potvrdila i Eva Svobodová, výkonná ředitelka Asociace malých a středních podniků.
Přínos zavedení místní příslušnosti pro dlužníky na základě svých zkušeností zpochybnil také ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal. Za žádoucí změnu v oblasti exekucí by považoval jejich důslednější slučování a transparentnější kontrolu, za skutečný problém dlužníků však označil spíš jejich nízkou finanční gramotnost, nedostatečnou odpovědnost některých poskytovatelů úvěrů a činnost nepoctivých oddlužovacích společností.
O svých praktických zkušenostech hovořil i tajemník odborné skupiny Sdružení dopravních podniků ČR Milan Hrudka, který poukázal na možné negativní dopady zavedení místní příslušnosti do veřejných rozpočtů. Náklady na veřejnou dopravu ve velkých městech si podle jeho slov jen za minulý rok vyžádaly z veřejné kasy více než půl miliardy korun navíc oproti předešlému roku, což bylo způsobeno nejen počtem černých pasažérů, ale i poklesem vymahatelnosti odvozených pohledávek. Mimosoudně se dopravním podnikům daří uspokojit jen asi 30 procent z nich, a to včetně pohledávek odprodaných. Ty byly ještě v roce 2011 prodávány až za 100 procent své nominální hodnoty, dnes se prodejní cena pohybuje mezi 3 a 17 procenty. Kromě dalšího propadu vymahatelnosti Hrudka vyjádřil obavu také ze zvýšení nákladů na vymáhání, které by si v případě zavedení teritoriality vyžádala paralelní komunikace se všemi exekutorskými úřady.
Podobné obavy ze zavedení místní příslušnosti zazněly také ze strany zástupců obcí. Jak poznamenal Zdeněk Mandík, vedoucí legislativně-právního oddělení Svazu měst a obcí ČR, obce se coby věřitelé nacházejí ve specifickém postavení, kdy na jednu stranu musejí více než kdo jiný hledět na sociální aspekty své činnosti, na druhou stranu však dostát své povinnosti hospodařit se svým majetkem s péčí řádného hospodáře. V souvislosti s variantou tzv. nepravé teritoriality uvedl, že nevidí důvod, proč by právě obce či kraje měly být věřitelem druhé kategorie, kterému se sníží možnost chránit svůj majetek. Za nezbytné východisko jakýchkoli legislativních opatření označil důkladnou diskuzi této problematiky se zástupci státní správy, která byla doposud opomíjena.
Na neblahé důsledky uspěchaných dílčích novel exekučního i občanského soudního řádu poukázal také místopředseda Nejvyššího soudu ČR Roman Fiala, který doporučil řešení spojit až s novou kodifikací civilního procesu, protože jedině komplexní kontext právních, sociálních a etických otázek může nabídnout správné řešení.


 























































e-drazby
ARROWS advisory group